Prosinec 2010

Je to tak těžké...

7. prosince 2010 v 14:37 | Giorgio
.
Je to tak těžké, že se to nedá ani popsat. Přesto se o to pokusím. Pocit bezmoci, který mnou převládá je nezvladatelný a zároveň tak jasný a pochopitelný. Milovat, toužit a doufat... Všechny buňky mého těla křičí a trápí se a jen jediná mysl by v tom chtěla mít pořádek. Ale nejde to... Chci jí napsat, mluvit s ní a přesto nemůžu. Nejde to... Chci to, ale nesmím. A přesto to tak chci... Nemůžu spát, jíst, dýchat... Nejde to... Tolik mi chybí a přesto to nejde. Prosím, kdo za to můžeš, vrať zpátky ten čas...

Čas, který nás má v hrsti

4. prosince 2010 v 16:42 | Giorgio
attention to time
I kdybychom chtěli, tak nic nezmůžeme. Žijeme si relativně šťastný život, vztah, dětství, nebo stáří. Pak přijde zlom, který nám obrátí život vzhůru nohama a nám nezbývá než myslet na to, jak moc jsme byli šťastni a spokojeni. Vzpomínky nám zaplaví hlavu a my můžeme jen proklínat onen čas, který je nenávratně pryč a s sebou si odnesl to nejkrásnější, co nám život dal. Pak si drzý čas uplyne a odnese si i to poslední co nám zbylo. Bolest, kterou nás celou dobu nutil držet v naších srdcích.