Září 2010

Když tomu příjdu na kloub, tak doufám...

27. září 2010 v 6:19 | Giorgio
Včera večer jsem zjistil, proč jsem tak dlouho a dlouho nic nenapsal na tento blog... smutný je fakt, že jsem na to přišel při nešťastné příležitosti, ale aspoň v něčem je tady jasno.

Lidi, tenhle blog existuje jen proto, abych si měl kde postěžovat a poplakat... Proto zde mnoho měsíců nebyla ani zmínka o mě a mém životě. Vedl jsem jej spokojeně a šťastný jako blecha. Jaký jsem teď?.. No tak to nevím, nebo vím, ale radši bych o tom nemluvil. Jsou věci o kterých rádi mluvíme, taky o kterých musíme mluvit, nesmíme, ale ty nejhorší jsou ty, o kterých se bojíme mluvit. A to je zrovna můj případ. Jako malé dítě, které nechce slyšet před spaním strašidelní historky v domnění, že se mu o nich bude zdát. Teď zbývá jen nechat to koňovi a čekat co s tím vším udělá všemožný osud... Můžu jen jedno a to doufat...