Prosinec 2009

Jak zapomenout na starou lásku...

17. prosince 2009 v 22:02 | Giorgio

Zapomenout na lásku se nedá, nejde to a málokdy jí můžeme nazvat "bývalou". Žádná opravdová láska nemůže být bývalá. Jednou je to láska pravá a zbylé ostatní jsou stejné. Srdce není jen pro jednoho. Jen tehdy, je-li jen jeden, poté je to i o rozumu, který se musí použít. Každé zapomění není lehké a kdo říká, že zapoměl, ten stále miluje... Citát, který jsem si vymyslel, neznamená to, že je pravdivý, ale bude to individuální... Dřív, než se opovážíme použít slova jako zapomnění, měli bychom si celkově ujasnit na co vlastně zapomínáme, na lásku, o které se nám zdálo, kterou jsme milovali, s kterou jsme chtěli žít, mít třeba děti, budoucnost bez ní byla nemyslytelná a ted'? Jednoduše, vše je to pravý opak, ale proč? Chce to tak srdce, nebo jen rozum? Je to jen nelítostný souboj mezi rozumem a citem... A tak nám nezvývá než klást si spousty otázek... Sotjí to za tolik přemýšlení? Musím se nějak rozhodnout? Dát tomu další šanci?...

Tak třeba další šance... Zní to hezky, dát někomu ve vztahu další šanci... Opět mi definujte šanci, je to snad závazek, že už vás protějšek znovu nezradí? V takových chvílích přichází na první místo rozum, který křičí NE! Už ne... Dvakrát do stéjné řeky nevstoupíš!!! Ale... Pořád je tady to ale, malé, nepatrné, klidné ale i výbušné srdce, které uvnitř tebe tluče jako časovaná bomba a zacpává ústa rozumu spoustou sentimentálních vzpomínek na minulost... Otázkou je, jestli jsou natolik silné, aby srdce zvítězilo... A tak je to pořád dokola...

Mlčíš...

17. prosince 2009 v 21:57 | Giorgio
Antoine de Saint-Exupéry:
Milovat znamená především mlčet a poslouchat


Mlčíš a nic neříkáš. Já se ale snažím lásko, tak proč nemáš mi co říct? Bojím se, mám strach co bude dál. Vím, že se taky bojíš. Bojíme se oba toho, co se nemůže stát, pokud to oba nebudeme chtít. Každou noc oba v tichosti doufáme, že to nikdy neskončí a přesto se každý den bojíme. Naše láska je ovšem silnější než strach. Stojím před tebou a ty zase mlčíš. Mlčíš a bojíš se říct, co cítíš. Já ti ale nedovolím jít... prosím, zůstaň tady se mnou. Stojíš tam a mlčíš...




Správná cesta ke štěstí???

14. prosince 2009 v 15:36 | Giorgio
Úspěch je dostat to, co chceš, a štěstí chtít to, co dostaneš.
:Erle Stanley Gardner

________________________________________________

Uvažovali jste někdy, jak získat trošku toho štěstí? Tady je
jeden z mnoha možnách způsobu,

bohůžel špatný způsob.

1.Pokud chci mít to, co miluji a potřebuji musím o to bojovat abych
to pro sebe získal, v boji jde o to vyhrát za jakoukoli cenu bez ohledu na vše ostatní.

2.Mám inteligenci a tělo schopné mnohých činností, jsem šťastný, pokud se mám dlouhodobě dobře tělesně i duševně.

3.Já chci přijít, spatřit, vyhrát a to je možné jenom pokud jsem silnější než moji konkurenti, silný jsem díky aktivitě v tom, co miluji.

4.Pokud prohraji, vezmu si z toho poučení a snažím se, aby se moje prohra už neopakovala, věřím jenom tomu co je mi blízké a nevěřím tomu co je mi cizí.

5.Moje myšlení a následně i moje chování odpovídá situaci, ve které jsem, snažím se poučit z chyb druhých, abych snadněji vyhrával.

6.Svaté je mi jenom to co mnoho miluji a potřebuji, vše poměřuji objektivním přirozeným metrem z mnoha stran a tak snadno vyhrávám.

7.Vím že civilizovaný svět ve kterém existuji je založen na lži a krádeži, v centru tohoto světa jsou jenom profesionální lháři a zloději.

8.Sláva a zisk je tam kde je výhodná příležitost, proto se vyhýbám místům kde nejsou výhodné příležitosti k získání slávy a zisku.

9.Základem mého života je sebeláska, je to pevný bod, kolem kterého se vše točí, bez tohoto pevného bodu bych zde neuspěl v boji o to, co miluji a potřebuji.

10.Já jsem dokonalý, vše je k dobru, ten kdo mě následuje, získá zde snadno to, co miluje a potřebuje, já jsem správná cesta k lidskému štěstí.

Tak... tohle je podlě mě správná cesta k debilní povaze, kterou bohužel má hodně lidí. Tahle rádoby cesta ke štěstí z vás udělá zasraného chamtivce, který budeš tastný maximálně sám pro sebe, ale to nestačí. Štěstí je taky dělat jiné štastnými.

13. prosince 2009 v 22:04 | Giorgio
Tak... Tady máte mojí nejnovější fotku... Nebudu jí nijak víc komentovat... Radši:)







Nový design

13. prosince 2009 v 21:53 | Giorgio
Jistě jste si všimli, že je tady (opět) nový design. Tento... Podle mě trošku povedenější, než předchozí, který byl tak light dočasný. Snažil jsem se, aby byl tento jednoduchý, tmavý a originální.


Love is real

13. prosince 2009 v 21:45 | Giorgio
Love is real, real is love,
Love is feeling, feeling love,
Love is wanting to be loved.
Love is touch, touch is love,
Love is reaching, reaching love,
Love is asking to be loved.
Love is you,
You and me,
Love is knowing,
We can be.
Love is free, free is love,
Love is living, living love,
Love is needing to be loved.


______________________________________________________________


Dnes se mě zeptala kamarádka, jestli pořád miluji. Jestli mě to po bez mála roce nepřešlo, jako většinu kluku po měsíci. První věc, která mě napadla při zamyšlení nad touto otázkou byla vzpomínka na to, jak jsem byl před pár týdny nemocný.

Ležel jsem v posteli a četl si naše milostné psaníčka, které jsme si dali. Při čtení první věty mi po tváři začali stékat slzy. Nebudu říkat, že nevím čím to bylo, to opravdu ne, ale nutno dodat, že stejně tak rychle, jak přišli zase neodešli. Nedokázal jsem to ani dočíst.

Z toho jsem usoudil, že miluju. Pořád, stále a nekonečně.