Září 2009

I to se stává...

28. září 2009 v 23:43 | Giorgio

Zrovna jsem četl jednu povídku...


Byla o jednou vztahu středoškolské dívky a o pár let staršího kluka, kterého čekal poslední rok na střední škole. Seznámili se ve škole, ale vůbec si nepadli do oka, dlouho si psali smsky, než se poprvé viděli, po první schůzce ta holka změnila názor a zjistila, že toho mají tolik společného, zkrátka a jasně... Po pár schůzkách byla jen jeho... prožili spolu krásný rok a půl a pak nastala změna... Klučina, teď už spíš muž začal pracovat a vídali ce čím dál víc méně a méně... Celý vztah se smrsknul jen na víkendový sex a pár sms... Až se změnil v ignoraci a skončil...

Je to docela ironie, když si uvědomíte, že hodně vztahů končí stejně tak, jako začali...

Je mi smutno

28. září 2009 v 23:12 | Giorgio
Smutek- My sami ho na sobě z poloviny nepoznáme, narozdíl od druhých, pro které je to první věc, kterou na nás uvidí.
_______________________________________


Je to zvláštní, zítra se uvidíme, celý prodloužený víkend jsem v pohodě zvládl a teď, poslední noc mě zachvátí hrozný stesk. A přeci. Je to jen pocit ve mě a nezáleží na tom, že stesk by vůbec nemusel být, ale...

Co jiného pomůže člověku, aby mu nebylo smutno? Jen jedna věc! Osoba, po které tak touží, na kterou tak moc myslí a kterou potřebuje. Náhle vše opadne, jakoby jste se nemohli pořád a pořád nadechnout a nakonec, v posledních vteřinách vašeho života se to podaří. Tak přsně takové drama se dá prožít během chvilky samoty a stesku. A přitom o nic nejde a nejlepší by bylo si lehnout a usnout, vždyť se zítra uvidíme.





Tak jsem zpátky

13. září 2009 v 22:17 | Giorgio
Zdravím vás lidičky, omlouvám se, že jsem tady hoodně dlouho nebyl, ale..nějak jsem neměl náladu, čas... A tak... xD Ale díky moc za alespoň malou přízeň, vím a myslím si, že vy taky víte, že blog není o návštěvnosti, mnozí ho mají jako svou vizitku, někteří jako zpovědnici a jiní třeba jen tak pro zábavu...

Co nového u mě? Jak jistě víte, celé léto jsem byl pořád někde mimo domov, když jsem nebyl na táboře, coby údržbář, tak jsem byl někde se svou láskou a pořád dokola. Teď, když je škola se snažím být trošku i doma, aby naši věděli, že někdo jako jejich syn žije... Však víte jak to chodí... xD Někdy mám i já sám pocit, že tam moc nejsem.třeba dnes jsem tam byl asi jen 3 hodiny a až teď večer jsem přijel, ale... Možná to bude i tím věkem, táhne mi na 18 a tak se snažím stále víc a víc osamostatnit. Taky jsem začal chodit do taneční, docela mě jen zamrzelo, že jsem si koupil oblek a pak jsem zjistil, že budu potřebovat černý a ne šedý, který jsme si koupil, ale... Nekupte ho, když stál v OP Prostějov jen 2000 a pak ho zlevnili na 900 a nakonec ve výprodeji jen za 200. To se musí. xD jinak je to tam super... Během jednoho večera jsme se seznámili s pěti tanci, nemůžu říct, že jsme se je naučili, to teda ne, ale už máme alespoň nějaký základ. Je tam spousta hezkých holek, ale bohužel i těch méně hezkých, kterých je mi občas i líto, když je tak vidím sedět při pánské volence a zůstanou na ocet...


Další můj blog...

6. září 2009 v 13:07 | Giorgio