Listopad 2008

Avril- When you're gone, videoklip, mp3, text, download

30. listopadu 2008 v 23:17 | Giorgio


Videoklip DOWNLOAD

I always needed time on my own
I never thought I'd need you there when I cry
And the days feel like years when I'm alone
And the bed where you lie
is made up on your side

When you walk away
I count the steps that you take
Do you see how much I need you right now?

When you're gone
The pieces of my heart are missing you
When you're gone
The face I came to know is missing too
When you're gone
All the words I need to hear to always get me through the day
And make it OK
I miss you

I've never felt this way before
Everything that I do
Reminds me of you
And the clothes you left
they lie on my floor
And they smell just like you
I love the things that you do

When you walk away
I count the steps that you take

Do you see how much I need you right now?

When you're gone
The pieces of my heart are missing you
When you're gone
The face I came to know is missing too
And when you're gone
The words I need to hear to always get me through the day
And make it OK
I miss you

We were made for each other
Out here forever
I know we were
Yeah Yeah

All I ever wanted was for you to know
Everything I do I give my heart and soul
I can hardly breathe, I need to feel you here with me
Yeah

When you're gone
The pieces of my heart are missing you
When you're gone
The face I came to know is missing too
When you're gone
The words I need to hear will always get me through the day
And make it OK
I miss you


Vždycky jsem potřebovala čas jen sama pro sebe
nikdy mě nenapadlo, že bych tě potřebovala, když pláču
a dny mi připadají jako roky když jsem sama
a postel, ve které obvykle ležíš
je na tvé straně ustlaná

Když odcházíš, tak počítám tvé kroky
Copak nevidíš, jak moc tě teď potřebuju?

Refrén:
Když jsi pryč
kousky mého srdce tě postrádají
Když jsi pryč
ta tvář, kterou jsem začínala znát je taky ztracená
Když jsi pryč
všechna ta slova, která potřebuji slyšet, abych nějak přežila den
a všechno napravila
Chybíš mi!


Nikdy jsem se takhle necítila
všechno, co dělám, mi připomíná tebe
A šaty, co jsi tu nechal, leží na mé podlaze
a voní stejně jako ty
miluju všechno, co děláš

Když odcházíš, tak počítám tvé kroky
Copak nevidíš, jak moc tě teď potřebuju?

Refrén:
Když jsi pryč
kousky mého srdce tě postrádají
Když jsi pryč
ta tvář, kterou jsem začínala znát je taky ztracená
Když jsi pryč
všechna ta slova, která potřebuji slyšet, abych nějak přežila den
a všechno napravila
Chybíš mi!


Byli jsme pro sebe stvořeni
abychom tu byli navždy
vím, že to tak je

Yeah yeah

Všechno, co jsem chtěla bylo, abys věděl že
do všeho, co dělám, vkládám své srdce i duši
Těžko se mi dýchá, potřebuji tě tu cítit vedle mě
Yeah
Refrén:
Když jsi pryč
kousky mého srdce tě postrádají
Když jsi pryč
ta tvář, kterou jsem začínala znát je taky ztracená
Když jsi pryč
všechna ta slova, která potřebuji slyšet, abych nějak přežila den
a všechno napravila
Chybíš mi!


Výplata...

30. listopadu 2008 v 19:09 | Giorgio

Tak kuřátka... Asi před půl hodinou jsem dostal do ruky obálku, tak moc jsem se na ní těšil, že jsem si ani neuvedomil, že stojím na chodbě před slečnou v trenkách... Mno, nevadí, dostal sem rovný 1000,- Kč za měsíc listopad, to je za mojí brigádu os.-zdr. asistenta. Mno, je to fajn, ještě čekám na jednu výplatu, ale ta je zase za jinou práci, copak by jste s tím udělali vy??? Já musím koupit dárky, co vy???

♂Světe div se, ale pamatuj!!!♂

30. listopadu 2008 v 13:18 | Giorgio

Tak, tímto apeluju na moje minulé, budoucí a stávající zákazníky v O2, ale taky na vás, návštěvníky maximu.

Jsem chlap, kluk, ♂... Už mě nebaví poslouchat,jak mi zákazníci v prácí říkají ,,Děkuji slečno" a tady miněkdo napíše ,,Jestli bych nemohla hlásnout..." Na takové věci říkámrovnou ted' Nemohl!!!

Tak, snad je to jasný... Díky za pozornost, bavte se a věřte na zázraky!

Zadky, prsa, kalhotky a jiné trapasy hvězd...

30. listopadu 2008 v 11:24 | Giorgio
Nepoučitelná Britney ukázala v loňském roce fotografům snad úplně všechno. Že se popová princezna umí pořádně odvázat, to předvedla několikrát. Na večírky vyráží zásadně v krátkých šatičkách a bez prádla, takže není divu, že paparazzi poskytla vždy pořádný výhled pod sunkni.

Americká herečka Lindsay Lohanová je opravdu nepoučitelná. A stále si nedá říct. Už několikrát ukázala, že pod sukní nenosí kalhotky. Teď se můžeme přesvědčit znova.


Mno, mělo to být jinak!!!

30. listopadu 2008 v 0:58 | Giorgio
Ležím v postely a koukám jen tak do stropu. Snažím se usnout, ale vím, že se to nesmí stát. Oči se mi pomalu zavírají a já si říkám, že to prostě nejde, že nesmím. Nebyl by v tom problém, je něco okolo půl desáté večer, většina lidí se ukládá ke spánku, ale já nesmím! Za okny v protějším domě se míhají stíny a v mé hlavě to vře. Jsem na míště, kde nemám co dělat. A chci tam vůbec být? Sám ani nevím. Víte, neležím u sebe doma, ale u někoho jiného, u někoho, kdo by měl být už konečně zapomenut. Je zvláštní, jak se lidé změní když vám nelžou, že vás milují, hned víte na čem opravdu jste a měníte nazor na fakt, že jste to spíš nechtěli ani vědět. A tak jsem si jist, že bych se měl oblíknout a odejít, mlčet a už se nikdy neukázat. Ale pořád ležím a nemám sílu přehlédnout fakt, že se něco může změnit. Jsou chvíle, kdy máte hlavu plnou spoustou nadějí,
které vás natolik zaslepí, že máte dojem, že vše co děláte je to nejlepší. Dokonce se tak cítíte, prá dní... Ale potom to příjde. Přesto jsem to "dokázal". Nasadil jsme si bundu, boty a bezeslov jsem odešel. Kam půjdu? Domů... Příjdu ke vchodu a odemknu si, proběhnu vchodem a utíkám zpět. Ano, něco jsem si zapoměl! Sesbírat všechny mé poslední naděje, které jsem tam nechal. Mrzí mě jen jedna věc. ,,When you cried I'd wipe away all of your tears" Ach ty kecy!!! I když... Tohle mi bylo řečeno v minulém čase, v podstatě se nic neděje... Vám, Tobě, ostatním... A jak to dopadlo? Byl a jsem zklamán jen z toho, že jsem se musel tvářit štastně jen proto, že by to tak mohl vypadat a kdysi to tak bylo.



Teda holky, vy uličnice!!!

29. listopadu 2008 v 18:07 | Giorgio

Mno, stydte se, takové uličnice, co se to s vámi kurnik děje???

Tak jsem normální kluk, chodím na libko a na lide. To,že u některé z vás občas nechám stopu neznamená, že s váma chci spát. Do holek bych to teda neřekl, že mi píšete takovýhle věci... Plosím, nechejte si na mě zajít vaše choutky. díky...

Já kutil

29. listopadu 2008 v 16:47 | Giorgio

Tak ted' jsem si za asistence otce vyrobil skřínku ke stolu, nějak jsem tady měl volný prostor a tak jsme si vyrobili skřáňku, vše se zdálo super, až na dvě maličkosti:

1. Nejde otevřít cederomka PC
2. Uřezali jsme něco, co mi ted chybí.

Jo a taky mám novinku, moja mamina se zase vyzmanemala.. Začala péct cukroví, na tom možná nic není, ale zase se potvrdila naše rodinná tradice, která se s mamkou a pečením cukroví veze už od svatby. Vždy, každý rok spálí první plech, a vždy, já a tat'ka uždibujeme ve VELKÉM syrové těsto.

I give you my heart... cukroví... ehm...štěstí... notice.gif image by spookys-graphix neviditelný people.gif image by spookys-graphix LOVE ME!... love-1.gif love image by spookys-graphix LOVE YOU!...



Super...

29. listopadu 2008 v 12:07 | Giorgio
Dvě krásné ženy se nikdy nemohou stát přítelkyněmi.

orientální přísloví


Matematicky vzato je polibek to, co dostaneme, když dotek rtů dělíme dvěma.

Charles Aznavour


S bolestí si vystačíme sami, avšak chceme-li prožít plnost radosti, potřebujeme někoho, s kým ji můžeme sdílet.

Mark Twain


love...

29. listopadu 2008 v 11:49 | Giorgio







Plominte SB

29. listopadu 2008 v 11:44 | Giorgio


Moc se omlouvám všem SB, pořád tady mám vaše komíky, ale já vím žádné nepíšu, ale já se polepším!! Slibuju! Tak jako mou omluvu příjměte obrázek, třeba si ho dejte na blog jako "diplomek", ještě jednou prominte, pa


Andes...

29. listopadu 2008 v 11:27 | Giorgio

































Druhy fontů

29. listopadu 2008 v 11:26 | Giorgio




Cesta mým životem

28. listopadu 2008 v 23:40 | Giorgio
Stojím před dveřmi, za kterými se skrývá celý svět. Můj svět. Jsem připraven na cestu strasti, smutku, radosti, štěstí a v poslední řadě i smrti. Osvícené dveře do kterých vstoupit můžu, ale vyjít musím! Nikdo se mě neptá, jestli chci dovnitř. Je to asi jen o štěstí, ale všichni jsou šťastni, že je to tak. Vstoupil jsem do propasti neznámého poznávání. Celou cestu jdu za svým cílem, který nakonec musí skončit. Je to jako bych musel projít křížovou cestu. U každé z kapliček mě čeká postupný kus mého života. Zrození, jako volba, kterou si nemůžu rozhodnout sám. Moje časté otázky: "Proč?" mě doprovází při poznávání každého následujícího dne. Strach, beznaděj, ale i to štěstí mi určují svůj směr i cíl. Potká mě první hřejivý pocit u srdce. Rodina a přátelé zaostávají za jedinečným okamžikem společného souznění. Má snaha žít spokojený život je jako houpačka. Nikdy se nedočkám klidu a bezstarosti?! Ale dočkám! Když už mám pocit, že je nejhůř a svíce se kterou procházím půlnoční stezkou dohořívá, vidím malou záři. Je jen na mě, zdali udělám následující krok, který mě může jako bezvládné tělo shodit ze srázu, nebo vznést do oblak a postavit na zem jako nového člověka. Nic netrvá věčně a i to štěstí, se kterým jsem se vznášel v oblacích musí jednou skončit. Zůstává mi jen pár otázek. Každá začíná slovem proč a každý mi na ně odpoví nevím. ,,Proč bych se měl tedy dále ptát?" Nevím...

Díky...

28. listopadu 2008 v 22:55 | Giorgio

Moc vám všem děkuju za návštěvnost, jasně, nepatřím mezi blogy, které by měli stovky lidí, ale mi těch 40 stačí. Díky...

" I'am here for you"

My day

28. listopadu 2008 v 22:39 | Giorgio
Tak, napadlo mě, že bych tady mohl dát stručný rozvrh mého dne, ale je to různé...

Je ráno, okolo 06:00h a já vstávám. Vůbec se mi nechce, ale jediné, co mě k tomu nutí je pomyšlení,že mám kolem sebe v pokoji kupu bordela, který se sám neuklidí a nenachystané věci do školy, letím do koupelny a potom s kávou v ruce mrznu u východu slunce nad Lysou horou.
(Viz obr.)