Sbohem

31. října 2008 v 21:49 | Giorgio
Bylo to jako by mě zasáhl blesk z čistého nebe. To slovo sbohem mi znělo v uších ještě hodně dlouho potom, co ode mě odešel. Myslela jsem si, že se mi zhroutil svět. Ale proč vlastně odešel? Co jsem mu udělala? To jsem mu byla malou oporou nebo proč?
Bylo to už hodně dávno, co se tento příběh stal. Bylo mi tenkrát skoro patnáct a právě v tu dobu jsem poznala co to znamená, někoho opravdu milovat a později i jak moc bolí někoho ztratit.


Do školy přišel nový kluk. Jmenoval se Jirka. Ze začátku jsem mu nevěnovala moc pozornosti, ale to jen do té doby, co jsem spatřila ty jeho krásné, kaštanově hnědé oči. Jeden pohled, a já jsem si připadala jako v sedmém nebi. Jak šťastná jsem byla, když se na mě sem tam podíval. Ze začátku to bylo jen lehké pokukování, ale mě to pomalu přestávalo stačit. Chtěla jsem ho poznat, povídat si s ním, smát se jeho vtipům a nechat se jím obdivovat. Jenže jak? Po nějakém čase jsem zjistila, že se s ním baví můj celkem dobrý kamarád, a tak jsem ho poprosila, ať ho občas vezme s námi na poškolní sešlost, kde všichni většinou kouří a jen si tak povídají. Za několik dní ke mně asi začal taky něco cítit, protože byl čím dál pozornější. Neustále vyhledával záminky, aby se mohl nenápadně dotknout. Jakmile jsem jednou řekla, že je mi trochu zima, už jsem měla na sobě jeho mikinu. A takových věcí bylo čím dál víc.

Blížil se čtvrtek a já se strašně moc těšila, až se spolu sejdeme a společně půjdeme do jedné hospůdky, kde na nás měli čekat moji přátelé. Denně jsem si představovala, jak mě po cestě vezme za ruku nebo mě dá pusu na přivítanou. Nic z toho se bohužel nestalo. Šly jsme vedle sebe a jen si tak povídali o blbostech. Už jsem ho chtěla zastavit a říct mu, jako moc se mi líbí, ale než jsem to stačila udělat, někdo na nás zavolal, ať zastavíme. Jirka ihned poznal svého starého kamaráda a hned se s ním dal do řeči. Ještě před tím jsem ho upozornila, že jestli budu v hospodě dělat blbosti nebo mě bude někdo chtít přesvědčit, ať udělám něco, co bych za žádnou cenu za střízlivosti neudělala, tak že mě má nějak vylákat ven.

,,Tak jste tady." volal na nás jeden kluků.
,,Ano, jsme…" řekla jsem né moc nadšeným tónem.

Na nic jsme nečekali a pili vodky, víno, pivo a já jsem začínala cítit, jak alkohol pomalu ale jistě čím dál víc dělá své. Chtělo se mi smát, motala se mi hlava a Adam, jeden z kluků toho využil, aby se mě mohl čím dál víc dotýkat. Já se smála ještě víc, ale neodporovala jsem mu. Když však Jirka viděl, že se mi Adam snaží rukou zajet někam, kam by neměl, okamžitě ke mně vystartoval.Chytl mě za ruku a řekl:
,,Musím s tebou nutně mluvit, je to otázka života a smrti."
,,Dobře, už jdu." odpověděla jsem.
Jirka mě zatáhl na záchod a umyl mi obličej studenou vodou. Otevřel okno a na mě foukl pořádně studený vítr. Po několika minutách jsem malinko vystřízlivěla.
,,Jak já jsem ráda, že si z dneška nebudu skoro nic pamatovat." řekla jsem.
,,Tak to musím udělat něco, co si určitě zapamatuješ." řekl a chytil mě kolem pasu.
Já ještě malinko opilá nějak nepochopila, o co mu jde a jen jsem se pousmála. To už jsem ale cítila jeho rty na svých. Z juboxu se ozývala zamilovaná píseň. Bylo to jako v nějaké telenovele.
,,Tak na tohle určitě nezapomenu." řekla jsem a odešla zpátky, za svými přáteli.

Tímto dnem mezi námi začalo něco nádherného. Denně jsme se vodili za ruce, muchlovali se u nás doma v obýváku a den co den chodili společně jen tak ven. Tak to trvalo skoro tři měsíce, ale pak se něco zvrtlo. Čím dál častěji jsem vídala Jirku s jakousi dívkou a na mě měl míň času. Dokonce se vyhýbal i muchlování semnou. To už jsem toho měla vážně dost a na rovinu jsem se ho zeptala, jestli mi zahýbá. Odpověděl mi, že by mi to nikdy neudělal. Uvěřila jsem mu, ale jen do té doby, co jsem ho viděla v obětí s tou dívkou. V tu chvíli jsem málem zkolabovala. Běžela jsem domů a brečela a brečela. Jirkovi jsem nezavolala a jemu ani nebylo divné, že mu nezvedám telefony. Strašně jsem mu to chtěla oplatit a tak jsem si počkala, až bude někde sám a schválně jsem kolem něj prošla v Adamovém objetí a tiskla se k němu čím dál víc. Bylo mi jasné, že mě viděl, protože se chtěl po necelé hodině sejít na našem nejoblíbenějším místě.

,,Dneska jsem tě viděl, jak se objímáš s Adamem. Myslel jsem že jsi moje holka…"než stačil pokračovat, vyjela jsem na něj:
,,Já si zase myslela, že si můj kluk, a že ti na mě záleží, ale potom, co jsem tě tolikrát viděla s tou namalovanou blondýnou, začala jsem o tobě pochybovat. Moje důvěra k tobě v tu chvíli strašně klesla a nevěděla jsem, jestli mám věřit tomu, čemu vidím."
,,Jak vidím, když nedůvěřuješ ty mě, nemůžu důvěřovat ani já tobě.Mezi námi to už nikdy nebude takové, jako dřív. SBOHEM!!" řekl a odešel.
Já tam zůstala stát s výrazem, jako bych viděla ducha. Teprve potom jsem si uvědomila, jak moc jsem ho milovala a jak moc je mi líto, že odešel.

Ve škole jsme kolem sebe chodili jako dva cizí lidé. Mě se dokonce podařilo zjistit, že ta dívka, s kterou jsem ho vídala, byla vlastně jeho sestřenice, která se sem přestěhovala až z druhého konce republiky. Jak jsem mohla být tak pitomá a myslet si, že by mě Jirka mohl podvést. Od té doby jsem s Jirkou nepromluvila ani slovo a on se na mě od té doby ani jednou nepodíval….

Jak moc vám na člověku záleží zjistíte v tu chvíli, jakmile ho ztratíte…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pájushka Pájushka | Web | 31. října 2008 v 21:53 | Reagovat

u mě pokec....zapoj se!!!

2 Martin Martin | 1. listopadu 2008 v 22:06 | Reagovat

DOBRÝ STĚR:D:D

3 Kačennka .. SB xo) Kačennka .. SB xo) | Web | 1. listopadu 2008 v 23:27 | Reagovat

no, měla mu víc věřit .... i když, koho by napadlo jako první že je to sestřenice.. ?...  njn :)

4 Romi Romi | Web | 2. listopadu 2008 v 10:03 | Reagovat

Jako vždy sladký..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama